Soutěžní článek: Den polévky gazpacho po francouzsku

…aneb jak se z bláznivého nápadu vyklubal báječný večírek

Celý příběh začal už o mnoho dříve, kolem poloviny dubna, kdy jsem se s definitivní platností dozvěděla, že od září do června budu studovat v Clermont – Ferrand. Ano, nebudu popírat, že jedním z kritérií výběru místa na Erasmus byla geocachingová mapa, ačkoliv s krabicema to tu tak slavné není, jak to vypadalo na začátku.

Ale zpátky k polévce gazpacho… Když se hlavní organizátor veleakce (weriho asi znáte, že?) dozvěděl, že budu ve Francii, začal s velmi (ne)násilnou agitací, abych tam uspořádala taky event, aby ta jeho šílená a monstrózní veleakce si mohla připsat i přídavek „mezinárodní“. Já jsem od jak živa zlá a nepřející osoba, a tak jsem mu od začátku tvrdila, že tu žádný event rozhodně dělat nebudu, ale pokud přijede, ráda mu nabídnu střechu nad hlavou.
Pak čas plynul rychleji než by se mi zdálo a zamlouvalo a já opravdu 11. září odjela. Protože jsem velmi konzervativní člověk a po příjezdu jsem měla nějakou depku, vyrazila jsem na keše (co jiného taky dělat, že?) a zjistila, že stav je opravdu tristní. Za prvé, ve městě jsou jenom nanovky, v lepším případě malé mikro, za druhé owneři se o keše nestarají, takže první den víc DNF než nálezů k lepší náladě nepřispělo. A stále pokračující agitace od weriho…

 

Nakonec se mi ho zželelo, ale musela jsem ho ještě nechat vykoupat v oné zeleninové polévce (a taky jsem od přírody zlá, ale to už víte), a tak jsem mu pořád tvrdila, že žádný event nebude. Ale koncem října jsem tu uspořádala krátké setkání v parku, abych tak okoukla tu místní komunitu (jestli tu vlastně vůbec nějaká je) a jak by se tvářili na tak prazvláštní event.

Event napsán, za dvě hodiny (ano, opravdu za dvě hodiny) byl publikován a začali se hlásit první kačeři – hurá, nejsem tu sama! Celkový výsledek byl šest lidí a velmi příjemné posezení na zahrádce blízké hospůdky. Většina vypadala, že se zná už dlouho, ale takovéto „hospodské eventy o ničem“ nepořádají. Ale po vyslechnutí návrhu o případném dalším eventu se nikdo nebránil, i když trochu pochybovali, jestli koncem listopadu bude možné ještě takto sedět v parku. Tudíž byl event publikován a weri byl velmi nadšen.
Pouze počasí bylo proti, a když už jsem na začátku listopadu oblékala zimní bundu, cítila jsem, že event asi nedopadne. Ale stalo se něco neuvěřitelného. Jedna z velkých stálic místní komunity mi napsala mail s nabídkou svého bytu pro event, kdyby počasí nebylo dobré. Po pár announcementech a nadšených komentářích ostatních kačerů jsem začala lépe spát, že event snad tak zle nedopadne, v nejhorším budeme alespoň v teple.

 

 Nastal den D (nebo G?). Rychle zvládnout školu (přeci jen tu musím i trochu studovat a nechodím jenom na keše, jak si stále myslí nejmenovaní jedinci), nakoupit potřebné suroviny v obchodě a vyrazit na domluvené místo, které bylo velmi přesně označeno cedulkou na dveřích. Klišé, že Francouzi chodí všude pozdě není vůbec pravda – druhý event, podruhé jsem na něm nebyla jako organizátor první, i když jsem přišla o čtvrt hodiny dříve. Ale naštěstí ne poslední. Poté, co se dostavili všichni účastníci jsem ohromeně zjistila, že nás bylo 10! Ano, opravdu se v tomto zapadákově (Clermont je na počet obyvatel takový menší Liberec) sešlo deset lidí, kteří s chutí jedli polévku gazpacho z krabice (ale překvapivě byla velmi dobrá), přikusovali bagetu a nadšeně konverzovali. Následně přišly na řadu výborné slané koláčky, domácí svařák, sýrová pomazánka, domácí pálenky a spousta dalších dobrot, které připravila Stéphanie a Erik, kteří nás hrdinně a odvážně pozvali k sobě.

 

Jako druhý chod bylo domácí gazpacho od Kebeona, což bylo velmi milé zpestření večera. Po té následovala ukázka mincí, povídání si o dalších eventech, keších a spoustě dalšího, co se geocachingu týče i naopak.
Byl to velmi povedený večírek, a pokud citujeme z Kebeonova logu (samozřejmě v českém překladu) „více než klasický francouzský event, na který jsme tu zvyklí, tento event připomínal báječný večírek s přáteli, více takových.“
Milou tečkou na závěr byl fakt, že pokud chcete jít ke Stéphanie a Erikovi na návštěvu, na zvonku najdete jméno „Králík“. Ano, nešálí vás zrak, Erikův (snad) dědeček pochází z Čech a do Francie přicestoval s armádou. Sice jsem si s Erikem moc česky nepopovídala, ale náhoda je to krásná.

Co říci závěrem? Byl to takový event na truc a pro weriho a výsledkem je oživení místní kačerské komunity a získání nových přátel. Takže werimu patří velké díky, kdyby mě tak nevyhecoval, možná bych stále chodila na keše sama a byla bez přítele na telefonu.

Mudlokačka

Příspěvek byl publikován v rubrice Novinky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář